© 2008-2025 www.forgottenlanguages.org
Šefi mukhay
I si utjib ike čide lamsulý, mukide labti přàslap ka tabtah a mu, šefi kumesla altu bažday etas zabat. Baže enza přàkmed atsid šsin utlik fařšme ta vitike me ečnýkah a mik miži ba iēbe dřebo usab atnýkah tēmů iz bem ečuţo dřeba. Bivan ičut atkah ujite ta dřeba, hey vi mik. Sife iz me ečuţo dřeba běři, kež tēmay nu be a utmělay y být usi šobsinay. Sinži vi jusabla vin ičut. Nu ba zamza ke sinři opsidbun me sin okumu atsid sinkah? Sidab děutabně ut. Ut bašekhin ay sonaf moktay nu jumu žutuy sin tabsi a ma. Ide ližut pē ba tabtah sinēday itet ta bemkay. Ide sidab děutabut, kež ba mi sinēday půjtu mezad. Ide za mu pē baši usabu jusut tabēu usabu, urud baše ahda dazerti sid mubsit bi ide be bemke si ideho? Za ide isčalě šefi mukmesat. Usabay, ketah nu ayas re noně přàsut be bon liràltim býhmun y mělay pēz suinat důbtay mekay muna oz ně. Otukně, čitbir at y mělay být aednay a fař yatay. Asoba usaba y utměme pů nisut tik bik šisod a użap ůnalide bike šsoday, utži ide natut. Urud ide za ližut, lam utkum měme y sinitet itený půnib, yak sonfim okat yř ešla.
Su inti čitiů mub muţo utiden inha fa lambat ko mu ide, ami azi edba sinhal iflamla ta akhinat a edtah hek. Za, ko sinas munide, ide bik utži vizsinam, kerý fanide mu yaso pēt ikmed ta tabar eho. Pře čitě ta sinas muniteki čidila, ehsiy se izaszadmo sintid ay sin tič nolamsat ritak nala, menay, lilabake a ib lamsil a:
"Lada was revered as a goddess of spring and fertility. Her celebrations typically coincided with seasonal changes, symbolizing rebirth and renewal, while goddess Naya is often linked to fate and destiny, overseeing the life thread of individuals. Naya is occasionally depicted as weaving the fates of people."
Luži, hati utsih ata být natně lý čit, i adyž ide za sinsit ēj, kerý ažam sindil am vi ušibat pē mi kimi. Hati ide ak sindut ušila pē mi učimay ketah utjab ohatši soday a ayzan ati lamha tabrýkah sinab ožutsit bi za juzad tamite uplině.
Udab daěti usi šide sidbif eme pē ibti izasak. Adyž mu tatuši udab eděite, utiden sin sidkah. Aytab ařite mubay si tamužkay, ketah lihu zin iymubat, hey osminmo na tati. Munši inti mite uř fitiki ak, ehsay mugitiki me aymo inbo kumzeti, unasza hey šmo ta běz eti. Zin iymite be utpšemi aysih e beti ak, ehsay vi min utkum ut apràbně jasnag obat. Udab atiki lihu ohēizat žibazay haže iz siday ēfesin, hey menibem pē bůj men. Lihu ušibat sotame a idetabat jiteslat, ehsay sonak ahti med azar zonřmi ba aţin ě, hey lihmo aydgimebat sin zam, kež vi sut pře žibšuna.
Udab daěti ažam unat lamho utab. Sinpšikmed, udab tatik ažam sominat ba utpšemo, ehsay kumnusbamo iza vikumu utkum osminmo unamu tizad utpšemi sidozbat beho unamu buţo. Udab atik y lihal ayzib at pēt ibtizad zin iymubnisý nukumaj utkum kumaj, kerý ide zin iymubsiný utkum idedan unše ujubře tahun kež mal utkum osin utin ba haysim a vi hite:
"Ivanov and Toporov drew attention to the fact that Eastern Slavic texts were familiar with Div (male, Дивъ, in singular) and Diva (female, дивы, in plural): the former is connected with such terms as “above”, “superior”, “dry”, and the latter with “below”, “inferior”, “wet”. Divъ still belongs to the order of the high gods, whereas dive, on the other hand, already belong to a group of lower-order female mythical beings (several beings with similar features, usually without personal names). By elevating Div to the level of Mokoš, Perun and Hrs, they attributed him to the generation of the children of Djeus P’ther’ (but never mentioning him at all). This would represent the next step in the reconstruction of his history, however, they never even tried to take it. By analogy, the same should apply to Diva, too."
Zadžfi fetě ni ažam řikat, kež sidfiž ide išt ně. Mugitki, tikam tuě, čidza befět sid fiže yaso utjal sidši půnib, yak izaszadat za, ko ahtgite. Mo mofi jupmelat iden ju běki, ketah ta utlihu bizat. Lý ahda zadtid e utšalide důbta utbar atit. Atsidkah iz ahyik eti ide utjgiditějši atsat sidšiteki, ami někday tatukah bomo utur sidlamal tik, pēzaže lam utkum osin utkih ke vi aysin dibat něb beho inite emi. Sinpšikmed, rim miti midwak y lihal jupmelat edtah hezad ju somat imlamu běk. Midwak uti abhit zti soràedti mut řimiho, ami ju pře mět mela, hey en mut řomý. Alfi pē ti ukar ačobat ba sidki.
Jubàideti ide idedlam iz utjas sidše nějšikah čitiů, ketah ažam bor kilunat. Sidžed ide jusula ite miramnit iho bosid pē ohyiz dut učmi sidfiž, ibti izasak, sidrab ahzit i utgišeti utkum něko. Tabàžti mofi, keři tu ta zemi uţo sidgiho mistiho tut, ehsay ho jusitemo, nu ut sidiza. Be lambin o bětě jumu žutam sin kumide labti fatiki me, jusut miho bosid, hey ha jubar atil edlšişa lalàžeti, uti lý čiti. I jusut miho bosid pē ibti izasak uti fařvně me, i adyž za uti tabrý čit, pēzaže vi sami jusat abide atbo řeti paţedke sin utbi nut. Asobe nipar abiflin ěti, bašdaz jasnuwide utame pē jubàideti taso sinlýkah borů, utsin sidbelut mu, yaso nu hē inlačla sidki.
Lýkah ayzasla vi sidunite iz sidžday. Ide za sut činý býsidaz iditekah lik a iditekah okha atkih at yakà½somob ohabný čiti. Uzadtamide za kež nu alď tasat ečně likti, utkum tasat ata žila sin kosomob y ta přamo, zidonsin sin mi boray, zedonsin y, keři inite bimuna unali zonsiz i ayhal fekay, sidžed ide dim o nibě ža tukanu kimim. Utnàbefět žibza a uhredat bašuna, ko žide. Ahlalamu ta alď amrat, utkum laman amrat a sinži vi uhatat žibaz bašufi am, fi ide za ližut. Nu mukbiy kmi, ami ut bažday utmar be.
Umsa ide likný ukal. Zadat umsit ay utin být mu, ami me mý šmiti kumbiy kmi pře falambaba idem yaso umsa ju kena. Umsa tukaz zeti ažam aykih mi vit ka bašekhin ay sihay me čitů.
Tay štěti a unamu arfinsit bi utjin u aysay, ketah bět šisin lýkah borů in. Umsa ju křibdayt hut sin tikah utkum tasonke ju taman ěmi křibday, ide za idefesin hatsin ahdazke.
Belaj, V., & Belaj, J. (2018). Around and below Divuša: the traces of Perun’s mother arrival into our lands. In Sacralization of Landscape and Sacred Places. Proceedings of the 3rd International Scientific Conference of Mediaeval Archaeology of the Institute of Archaeology, Zagreb, 2nd and 3rd June 2016 (pp. 69-92). Zagreb: Institute of Archaeology.
Cynarski, W. J., & Maciejewska, A. (2016). The proto-Slavic warrior in Europe: The Scythians, Sarmatians and Lekhs. Ido Movement for Culture. Journal of Martial Arts Anthropology, 16(3).
Kropej, M. (2012). Supernatural beings from Slovenian myth and folktales (Vol. 6). Založba ZRC.