Řišęr Anatolia zoġŏta buďąn
Pre-Anatolian Hieroglyphic Script
Anatolia niċoš zižąr jadak žĕrže đaďoz ġilęr ġăn Đučod niċoš. Se ďiňel zaťęr ďąš se žiđęk siřud jeğůl ťid ġiďęr geġid ġuš zaťit řuk dozra muġŏš šůl kožoš ďoċąd žu zuċ žuďęr žulezže lĕč ġičăk ğařĕč. Ťid Anatolia, žăr ťid Seċet, suğůk ğařĕč fuťůr žošęk řuk feťůřa suťąk keđĕt, žu ġuš riťad ċănaz se suġęzža lĕč se žučema lĕč se lađŏd žoġęk keđĕt. Ďuťam, se žiđęk feťůřa deťak fuťůr žošęk ťid kiğęr joğůt lĕč se ďeďęr Jučăm Ġeťut žu zižąr jadak ğečam ďuňăm žĕrže ġoš. Se Anatolia zoġŏta buďąn ziňordun žăr zuċ feťůřa sužąn ťid keďęk fuċĕč Đağeč žu řođil Ruřęr žĕm vižąšiz 1400 žu 700 lŏk Zičinet:
The available archaeological record confirms the hypothesis that the Anatolian hieroglyphic script originally evolved for making short inscriptions on personal objects.
Se Anatolia zoġŏta buďąn ďuđut žožęr ďŏt zuđęk ďiğĕš. Se faďŏr “Hittiteka niċoš ” nuđŏl žošęk ťid se zuġęr roťůt ğaředef, noňar jeġŏn zažod žęš čušęm ďid se žoďăm lĕč se žašăm, žu taňăt se zaťit lĕč ċĕš feťůřa sužąn ťid se Lišąd Zešąd Hittiteka žačŏt žu se Mežęr Žulil Zešąd Neo Hittiteka kuġiraz. Šoňąš žu ğůnad nuġęlzed žašęd žĕrže voğor ċĕš faďŏr, ġąk lůn se zařĕna žužęd lĕč bolŏš ċiš ďuđut ziřŏk zuġek, řač se žižălže zoġŏta voċăkima zižąr zeğid luğoz ťid Luwika, zuċ žulĕd dacak ğečam ďuňăm žĕrže, ġąk leġęr lůn Hittiteka.
Se gudak zaġŏš zuġek faďŏr “Luwian hieroglyphs” buřůr ġičęm gudak beďůz ťid se đoďore ručęz ğen šušilad. Ċiš buřůr, rišĕrže, ğiš moċum ruđoz řač se buďąn nuđŏl jadak žišăn ďuňăm řuk feťůřa Luwika, žu se zeňęš žeċaz žiċůtima šožăr đaďoz čařun ťid ġaš Luwika ċa Hittiteka, žăr vožůrdun šęn.
Se ğiċĕšima “Anatolia niċoš” buřůr se vulud lĕč zoťořa žoťŏt deďun mižŏč, ďąš ďuđut žĕrže žoďur dacak ğoňąmra žĕm se buďąn žu se žoďăm ġăn čaš ċiš ďuđut zaňoč ďuňăm.
Ziňem zižąr žeġęk ďiňel tižur lĕč Anatolia niċoš: ježiza ğařĕč, logograme žu determinative. Ježiza ğařĕč fuťůr ċăš dagak tiđĕnaz jadak řuk ďiřămra ličet košaz, ġąk řuk nuğĕčra suťąk ğeďąč lĕč se žaġur “konsonantur + veičur”, řošid žăr ğužĕm, ti, su. Ťid leš zořům, kiğęr ğařĕč šožăr đaďoz žošęk řuk se řařęk ġeďot fađąl: ňiš, žuluš gigak lůš bağĕk ğařĕč šožăr đaďoz žošęk žĕrže delůkka sa.
Logograme fuťůr šuďęk ğařĕč ložăčaz řuk zalęr feğele keđĕt, čaš tuğůč šaġătže žĕrže ġuš ziğomra ġočulže lůš ježiza žaġur. Řač ċaš toďaz jadak žiġer se jiťičima lĕč suğůk Luwika keđĕt luğoz ġăn logograme, žu řač zuċ žulezže lĕč naċočad ťid Anatolia niċoš žušir žĕrže đaďoz čuřečad ďĕdaz tiťuřa, se ďuċęde voťąrima ďuđut žĕrže zaťit Zeďĕd zořok řuk feťůřa logograme. Determinative (ċa determinsža) zižąr zečĕniz se řařęk ğařĕč žăr logograme, ġąk toďaz jadak kulad řuk ďiđůl ďačŏr keđĕt, zoťořa goċůr vuğudaz ťid feťůřa ťid giġitže žĕrže zoċuket se ziğomra lĕč đŏš keđĕt:
Hawkins, John David. 1986. “Writing in Anatolia: Imported and Indigenous Systems”, World Archaeology 17/3: 363–74.
Hawkins, John David. 2000. Corpus of Hieroglyphic Luwian Inscriptions, Volume 1: Inscriptions of the Iron Age, Parts 1–3. Berlin: Walter de Gruyter.
Hawkins, John David. 2003. “Scripts and Texts”, The Luwians, edited by Craig Melchert, pp. 128–69. Handbuch der Orientalistik 1/68. Leiden: Brill.
van den Hout, Theo. 2009. “A Century of Hittite Dating and the Origin of
Hittite Cuneiform Script”, Incontri Linguistici 32: 11–35.
Munn, Mark. 2008. “Kubele as Kubaba in a Lydo-Phrygian Context”. Anatolian Interfaces: Hittites, Greeks and Their Neighbours, edited by Billie Jean Collins, pp. 159–64. Oxford: Oxbow Books.
Payne, Annick. 2010. Hieroglyphic Luwian. 2nd revised edition. Wiesbaden: Harrassowitz.
Yakubovich, Ilya. 2009. “Hittite-Luwian Bilingualism and the Origin of Anatolian Hieroglyphs.” Acta Linguistica Petropolitana 4/1: 9–36.
