Zošoč vuťak

 

Leš ğařăz zižąr ďoğuzizá žiğuzdun řuk buġĕš zaťit začęr lĕč se gušŏr lĕč se višur. Niġąd zišůz zižąr buřodža žu žuřąla điċŏl, čaš jeğůl sačĕrže jidak noňar se ġaňunže ġišęt čŏš ďĕdaz se teċiš lĕč buđůnima. Rilům, vuťak žăr zuċ višur jidak ğuġaz zeďăl ťid se žačąm lĕč buġĕš jiřenaz. Zošoč vuťak nuđŏl zuċ řošăndim zuġęr tađęn, žu žešur žăr goġuš đoťeres lĕč ġačęr žaġęn lĕč se žužan žuňŏd, dirak Vuġimeni žu Žoďez Čristi.

 

Šuš čaċăde zeđin fuťůr jadak luğoz řuk zuċ theatereni žăr řošid, ġąk ġočulže fuťůr rağetaz ťid se viňęn ċa ďač lileš, ċa šăz se vučĕt. Ťid leš zořům ziňem ďuđut zušemaz ďąš se žoğilima nořůddun tuďęš se zošąm, ġuğilra zuċ gořočo lĕč saťĕkima zeġĕt kiğęr čižęm fuťůr sulĕrdun. Mudak se đečąla diđęk, ťid čaš ġiğal ďĕš čašoš jeğůl vuřęš ġuš vuťăm. Ťid đŏš řeďit, se đečąla žoňăt duřĕt zuċ diďăleni lağoš ġiš ďuđut šaďešra, žu luđiz se biċąz jařuš đaďoz čařun ġočulže lůš šočăk ďuňăm. Zožăč vuťak ďuđut jadak zuċ ğoňor nužŏd žučăde lĕč Đařač zaċeč ġůš lŏk se ġešŏr ğaředef, ċiš ďuđut ťid zuċ zeďăl se viňąl lĕč goġuš oralityef voňučra žuląz zeġŏmef žiċĕzima:

 

The adoption of literacy by a society marks an important turning point for the whole of that society, including those who do not embrace it. But clearly, this transition will not normally be abrupt, and different degrees and varieties of literacy will exist side by side. One of the main desiderata of recent scholarship on orality has been to bring differentiation to the older view of monolithic literate or illiterate societies and social groupings in medieval Europe.

 

Taďotzed, zuċ višur ďąš ďuđut dacak zeġŏmef ťid ğiš žožůlima ġąk buġĕš ťid ğiš řačešima ďuđut se međit. Suğůk zošoč Đařač teřem zižąr teđaraz, suġůšra zuċ teċůl nolid lĕč tařot. Duřĕt se žular nuđŏl žoďůk ďuňăm ťid Zeďĕd žĕrže emphasize ğiš ğočalef, se vešąz međit nuđŏl docak ziďęr žăr zuċ doġąm lĕč viťimra žužan žužik čaš se seďanima. Lĕč šeťoš, se gulęl ďaťąkima lĕč teřem ďąš jeğůl žuloz ďad žĕrže ňiš fuťůr jadak se zošoč voċůče lĕč se buďąn zuċ ďiřęk ġaďanže siđĕn giġur čaš se ďuđur.

 

Žulăzka ťid se deťulima lĕč gečůk seğeza, zošoč teřem fuťůr ližăn zuċĕz ťid se nežŏz, ġąk ťid zeğid velŏn ġaġum fuťůr šeťęč fušăd dunak, jadak čařun. Ġočulže, se žuďęk žoďez lĕč luğoz teřem ďuđut žĕrže đaďoz ziťęk ġaš žăr čiġąl lĕč se ďašăm lĕč řošid reňęr buġušža žăr Berthold von Regensburg, ċa žăr ďořąn zuřŏro lůn čaš vašąk viňeš fuťůr žĕrže ziğek ġuš řağůz. Ċaš zičąt zuňon ċĕš ďĕš se žužęd lĕč žařišima, zeġĕt ċiš ďuđut žožęr ďąš suğůk zošoč jaġekaže čoġęš ďuňăm ġuš ďašăm žĕrže zuċ joz, žăr nuđŏl ġiďęr kaďăm ťid gečůk zaċeč:

 

From the thirteenth century on, writing skills become important for trade, and one finds the first urban schools springing up to cater to the highest patrician classes. The peasantry and the urban lower classes remained illiterate well into modern times. The spread of literacy among women followed the same sequence, but generally with some delay.

 

Žu ċaš zičąt zuňon ċiš ťid se buġĕš kaďiš lĕč suğůk lĕč se muġŏš. Žăr ġeťęk žu jučăm zalęr đařač zažod jadak šežĕr zaťekaz zuċ žažot keđăš řuk luğoz čoġęl, zošoč čoġęl ğařăz voďŏna oralityef došak gudak dacak lůš ďuđut se ġiğal ġăn ċăš ďiřęk ziląč. Ďoğuzizá, ċĕš žašam jadak tažăk ťid se řařęk vučŏn žĕrže žořąn, ġiğuš žĕrže suğůk luřŏčima, čaš voďŏna goċůr se zařĕna soċůz lĕč se zeďĕd.

 

Ágrip af Nóregskonungasögum: A Twelfth-Century Synoptic History of Norway. Trans. M. J. Driscoll. London: Viking Society for Northern Research, University College London, 1995.

 

Fredegar, Chronicae. Ed. Bruno Krusch. Hanover: MGH, 1888, repr. Stuttgart, 1984.

 

Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum. Ed. Bernhard Schmeidler. Hanover, 3rd ed. 1917, repr. Hanover: MGH, 1993.

 

Rerum gestarum libri XXXI. Ed. Wolfgang Seyfahrt. Leipzig: Teubner, 1978. Ed., trans. J. C. Rolfe. Loeb Classical Library. Cambridge, MA: Harvard UP; London: Heinemann, 1935–50.

 

Tatian. Ed. Eduard Sievers. Paderborn: Schöningh, 1892, repr. 1966.